Falzifikace - selhání Paměti národa

Falzifikace o pamětníkovi Stanislavu Lekavém v projektu Paměť národa, k nimž ředitel ÚSTR mlčí a které ÚSTR "odborně" prezentuje a klame tak jimi úmyslně a vědomě novináře a veřejnost

                                                                                                         V Karviné dne 30. března 2020

Řediteli ÚSTR panu Mgr. Zdeňku Hazdrovi, Ph. D. Ústav pro studium totalitních režimů, Siwiecova 2, 130 00 Praha 3

Žádost o nápravu falsifikační informace publikované a prezentované o pamětníkovi Stanislavu Lekavém zaměstnancem ÚSTR panem Michalem Šmídem ve společném projektu ÚSTR, Post Bellum a ČRo Paměť národa na webu projektu Paměť národa.

Žádost o informaci o důvodech dosavadního selhání ÚSTR jako odborného garanta a o tom, kdo ze zaměstnanců ÚSTR dosud odborně posuzoval a s jakým výsledkem mou opakovanou žádost adresovanou odpovědnému zaměstnanci hlavního odborného garanta, tedy ÚSTR, panu M. Šmídovi, editorovi a šéfredaktorovi webu Paměť národa, o nápravu nepravdivé informace o pamětníkovi Stanislavu Lekavém.

Vážený pane řediteli,

žádám Vás jako ředitele ÚSTR, tedy organizace, která je podílníkem a smluvním hlavním odborným garantem projektu Paměť národa, o nápravu falsifikační informace publikované o pamětníkovi panu Stanislavu Lekavém zaměstnancem ÚSTR panem Michalem Šmídem ve společném projektu ÚSTR, Post Bellum a ČRo Paměť národa na webu projektu Paměť národa.

Žádám Vás také o informaci, kdo ze zaměstnanců ÚSTR dosud odborně posuzoval a s jakým výsledkem mou opakovanou žádost ze dne 1. března 2020 a dne 9. března 2020, adresovanou zaměstnanci ÚSTR panu M. Šmídovi jako ÚSTRem pověřenému editorovi a šéfredaktorovi webu Paměť národa, o nápravu jím na webu Paměť národa publikované nepravdivé informace o pamětníkovi Stanislavu Lekavém.

Svou žádost dokládám těmto prokazatelnými skutečnostmi:

1) Zaměstnanec ÚSTR pan Michal Šmíd pověřený funkcí editora a šéfredaktora webu projektu Paměť národa, jehož odborným garantem je ÚSTR, publikuje na webu Paměť národa nepravdivou informaci o pamětníku Stanislavu Lekavém, že "v Uherském Hradišti byl svědkem brutálních výslechů Aloise Grebeníčka". Viz Příloha č. 1. Jako zpracovatele audiozáznamu zde uvádí pana V. Lucuka z Post Bellum, který se již dříve objevuje v aféře Post Bellum spojené se zneužitím omylů a fabulací pamětníka Jana Janků a s falsifikací jeho vzpomínek A. Jelínkovou.

2) Dle úplného audiozáznamu výpovědi pamětníka Stanislava Lekavého, který pořídil pro projekt Paměť národa dne 29. 03. 2010ve Zlatých Horách pracovník Post Bellum pan Vít Lucuk, je však zcela zřejmé, že pan Stanislav Lekavý uvádí, že nebyl v době svého věznění v Uherském Hradišti vyslýchán, a že také netvrdí, že by v Uherském Hradišti byl svědkem jakéhokoli výslechu. A to ani jakéhokoli výslechu vyšetřovaných vedeného A. Grebeníčkem či kýmkoli jiným, ani jakéhokoli výslechu, v němž by byl vyslýchán A. Grebeníček či kdokoli jiný.

3) Z komparace úplného audiozáznamu výpovědi pamětníka pana Stanislava Lekavého pořízeného panem Vítem Lucukem pro projekt Paměť národa s tím, co je o panu Lekavém na webu Paměť národa prezentováno, je prokazatelné, že vedle prezentace předmětné nepravdivé informace vyrobené a publikované pracovníky Post Bellum a ÚSTR došlo také k úpravám autentické výpovědi pana Lekavého, a to:

a) V prezentovaném konkrétním úryvku audiozáznamu výpovědi pana S. Lekavého na webu Paměť národa došlo ke krácení a prokazatelné úpravě původního znění. Viz Příloha č. 5.

b) V písemném přepisu prezentovaného konkrétního úryvku audiozáznamu výpovědi pana S. Lekavého na webu Paměť národa došlo pak k dalšímu dílčímu pozměnění významu výpovědi pana Lekavého, které navozuje klamavý a nepravdivý dojem, jako by pan Lekavý patřil mezi vyslýchané v Uherském Hradišti a jako by byl vyslýchán A. Grebeníčkem. Viz Příloha č. 5 a Příloha č. 3. V medailónkovém textu o obsahu výpovědi pamětníka S. Lekavého pak znovu dochází k dalším pozměněním toho, co je vydáváno vložením do uvozovek za přesnou citaci pamětníka. Viz Příloha č. 5 a Příloha č 2.

4) To, co je zachyceno v plném audiozáznamu ze dne 29. 03. 2010 pořízeném panem Vítem Lucukem a týká se v případě Uherského Hradiště jen A. Grebeníčka a postupů pana Lekavého, prokazatelně dokládá emocionální zaujetí pamětníka, chodbaře z Uherského Hradiště pana S. Lekavého a jeho angažovaný, společenský, upřímný stranický zájem a víru. Při odborném posouzení to však bez dalšího nelze interpretovat ani k tíži, ani ve prospěch S. Lekavého nebo A. Grebeníčka. Z výpovědi S. Lekavého je zřejmé, že osobně pan S. Lekavý neměl s A. Grebeníčkem žádnou osobní zkušenost a že jeho tvrzení připisující A. Grebeníčkovi činy, jichž nebyl svědkem, a jeho tvrzení o pocitech "všech" spoluvězňů je v zásadním rozporu se svědectvími z téhož období, která vyjádřili například v Uherském Hradišti věznění a skutečně vyslýchaní funkcionáři Orla pan Karel Procházka a Miroslav Kozlovský - viz Příloha č. 4.Pan S. Lekavý jako chodbař z Uherského Hradiště z neznámého důvodu poskytl svému vytěžovateli panu V. Lucukovi, který poté pro účely prezentace zasahoval do autentické výpovědi a účelově ji na webu projektu Paměť národa interpretoval, jen velmi omezenou informaci o svém působení ve funkci chodbaře ve věznici v Uherském Hradišti a takřka žádné informace o spoluvězních z tohoto vězení, s výjimkou neadresného hodnocení ostatních chodbařů jako "bonzáků" a hodnocení sebe jako chodbaře, který to, co přisuzuje většině ostatních, nedělal (viz Příloha č. 5 a plný audiozáznam, který je dostupný až po registraci na webu Paměť národa), a žádné informace o dozorcích a vyšetřovatelích. Vytěžovatel pana Lekavého pan Vít Lucuk, jak je z audiozáznamu jím samým pořízeného prokazatelné, z neznámého důvodu informace o okolnostech, spoluvězních, dozorcích a vyšetřovatelích v Uherském Hradišti, s nimiž měl pan Lekavý osobní zkušenost, kterou ovšem převážně nesdělil, od pana Stanislava Lekavého nijak důsledně a podrobněji nepožadoval a prokázal i značnou nesoustředěnost a neznalost či nedbalost při práci s pamětníkem (Viz plný audiozáznam dostupný až po registraci na webu Paměť národa).Byť audiozáznam zněním předmětné části nasvědčuje nějaké komunikaci pamětníka s panem V. Lucukem, která dříve proběhla mimo záznam a kterou zmiňuje pamětník pouze vyjádřením "ale to je potom ještě k temu dodatku v Uherské Hradišti" (viz přepis původního znění záznamu v Příloze č. 5).

5) Dne 1. března 2020 a poté po spekulativním a na nepravdivé argumentaci založeném odmítnutí vyjádřeném panem M. Šmídem opakovaně dne 9. března jsem požádal pana M. Šmída pověřeného ve společném projektu ÚSTR, Post Bellum a ČRo Paměť národa funkcí editora a šéfredaktora o nápravu nepravdivé, falsifikační informace jím publikované na webu Paměť národa, že S. Lekavý "v Uherském Hradišti byl svědkem brutálních výslechů Aloise Grebeníčka". Pan M. Šmíd po první žádosti o nápravu jakoukoli nápravu zjednat odmítl s nepravdivým tvrzením, že prý jde o tvrzení pamětníka. S doloženými fakty o nepravdivosti jím publikované a prokazatelně pamětníkem nevyřčené falzifikace se nijak nevyrovnal. Není zřejmé, zda úmyslně a účelově, nebo proto, že byl sám oklamán V. Lucukem provedenými falsifikačními přepisovými úpravami výpovědi pamětníka Viz Příloha č. 5. Na opakovanou žádost o nápravu ze dne 9. března2020 pak M. Šmíd nijak nereagoval dodnes. Nesdělil ani, zda a komu z kvalifikovaných pracovníků ÚSTR postoupil mou žádost o nápravu publikované falsifikace k odbornému posouzení a s jakým výsledkem. Proto mně nezbývá než se s žádostí o tuto informaci a zjednání nápravy obrátit nyní na Vás.

To, že falsifikační informace, kterou Váš zaměstnanec M. Šmíd pověřený funkcí správce webu a šéfredaktora projektu Paměť národa prezentuje na webu projektu Paměť národa v údajích o pamětníkovi, není informací vyřčenou a tvrzenou panem S. Lekavým, ale falsifikační informací vyrobenou realizátory projektu a M. Šmídem publikovanou před samotným textem a mimo samotný text o obsahu pamětníkovy výpovědi, prokazuje Příloha č. 1.

Vážený pane řediteli,

chci věřit, že s využitím odborného zázemí, které máte k dispozici, napravíte odborné selhání, ke kterému došlo ze strany ÚSTR jako odborného garanta projektu Paměť národa v tomto případě, který bohužel není prvním takovým selháním v předmětném projektu. Viz např. zneužití pamětníka Jana Janků a falsifikace jeho vzpomínek a půlroční odpor ÚSTR kladený požadavku o nápravu, dále dlouholeté zneužívání pamětnice Anny Honové rozené Krmenčíkové ke klamání veřejnosti, aféra Věry Sosnarové atd. Věřím, že kvalifikovaně posoudíte, proč k takovému selhání dochází, a že s využitím odborných kapacit, které řídíte, zjednáte bez zbytečného odkladu nápravu. Rád od Vás obdržím informaci o nápravě a o důvodech a odpovědnosti konkrétních pracovníků za dosavadní selhání, případně o preventivních opatřeních do budoucna.

Děkuji Radomír Silber, Ph.D.

Přílohy:

1) Scan webové stránky projektu Paměť národa obsahující předmětnou nepravdivou informaci

2) Scan webové stránky projektu Paměť národa obsahující pozměněnou, účelově poupravenou citaci audiozáznamu výpovědi pamětníka S. Lekavého

3) Scan webové stránky s upravenou, účelově pozměněnou citací poupraveného úryvku audiozáznamu výpovědi pamětníka S. Lekavého

4) Svědectví vězněných funkcionářů Orla K. Procházky, zprostředkované starostou Orla poslancem KDU-ČSL Stanislavem Juránkem, a M. Kozlovského

5) Komparace - A) Přesný přepis z úplného audiozáznamu, B) Přesný přepis poupraveného úryvku audiozáznamu prezentovaného na webu Paměť národa, C) Účelově dále pozměněný text účelově poupraveného úryvku audiozáznamu výpovědi pamětníka S. Lekavého prezentovaný na webu Paměť národa, D) Účelově pozměněná verze prezentovaná na webu Paměť národa ve vytvořeném textu o pamětníkovi

Text Přílohy č. 4)

Digitální knihovna > PČR, PS 2017-... > Stenoprotokoly > 7. schůze > Středa 28. února 2018

Poslanec Stanislav Juránek (KDU-ČSL): Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, že jsem se k němu dostal.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, já chci tady trošičku navázat na kolegu Grebeníčka, ale chtěl bych říct, že moje hlavní slovo dneska - využil jsem jedné té příležitosti, která dnes je u příležitosti tohoto zákona - bude směrem ke komunistům....

Já přeskočím všechno a řeknu, že mám jeden osobní vzkaz, vzkaz právě směrem ke komunistické straně, který jsem ještě nikdy nemohl takto předat, a je to vzkaz od mého již zemřelého strýce, který se jmenoval Karel Procházka, ať tady také zazní konkrétní jméno, který byl v roce 1948 odsouzen na 11 let za to, že organizoval pouť orelskou na Hostýn. Ano, teď jsem se nedávno dočetl, že je to považováno za největší protest proti komunismu v celé východní Evropě, protože během tří dnů se této pouti zúčastnilo prokazatelně více než sto tisíc lidí. A můj strýc za to byl odsouzen.

Čistě náhodou byl tam, kde působil otec současného poslance, který zde velmi pečlivě mluvil přede mnou, a tento byl člověkem, který se nějakým způsobem k mému strýci zachoval. Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: "Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních. Ten člověk byl jenom nakažený komunismem. A já osobně," to teď cituji svého strýce, "bych byl rád, kdyby z toho odešel, protože tenhle ten člověk to dělá z přesvědčení a dělal z přesvědčení."

-------------

Vzpomínky organizátora poutě na protikomunistický odboj

Dr. Miroslav Kozlovský, tiskový mluvčí bývalého Přípravného výboru pro obnovu Orla

Tradici orelské ústřední poutě na svatém Hostýně zahájil a inicioval br. Vodáček v roce 1930. Od tohoto roku se hostýnská pouť koná každým rokem vždy druhou neděli po srpnovém mariánském svátku. Pouť v roce 1948 se začala připravovat v listopadu 1947 a v době po zákazu činnosti Orla - po únoru 1948. Byla organizována rozhodnutím volených orgánů organizace. Organizací poutě jsem byl pověřen já, jako tajemník předsednictva, a br. Procházka, zaměstnanec ústřední kanceláře Orla. Organizovali jsme pouť podle pokynů vedení organizace v čele s br. Koukalem, který již v té době byl všeobecně považován za mluvčího ilegální skupiny. Organizace poutě spočívala ve vydání pokynů jednotlivým župám a jednotám, kterých tehdy bylo asi 1300. Župy a jednoty byly vyzvány, aby účast na pouti neomezovaly pouze na členy Orla, ale aby působily i na neorelské členstvo, které bylo příznivcem naší organizace a začalo se stavět proti začínajícím metodám totality. Celá akce šla po administrativní linii orelské a zůstala utajena až do konání vlastní pouti. Vědomosti o svatohostýnském shromáždění, které měla StB, byly velmi kusé a nevěcné, jak o tom svědčí vyjádření agenta StB Vranky, který se na poslední chvíli na Hostýn dostavil, protože v hlášení svým představeným píše, že ke shromážděnému davu promluvil jakýsi Koukal z Brna, povoláním vysokoškolák, což byla zcela zkreslená informace.

Účast jsme zorganizovali vypravením 5 zvláštních vlaků a asi 250 zájezdových autobusů. Další účastníci přijeli normálními linkami ČSD, ČSAD, auty a pěšky. Podle odhadu duchovní správy Hostýna bylo přítomno asi 120 000 účastníků. Tento počet byl určen také počtem přijatých přijímání a odhadem podle sbírek. Bratr Procházka kromě jiného zajistil i hudbu br. Bařinky st. a já ozvučení prostranství před bazilikou a potřebné noclehy, poněvadž vedoucí funkcionáři se účastnili shromáždění po dva dny. Kromě toho řada žup přijela s dalšími vlastními kapelami.

Asi čtyři dne před konáním poutě jsme s br. Procházkou provedli na Hostýně kontrolu, jak je vše organizačně zabezpečeno. Vše, až na nedostatečnou kapacitu noclehů, bylo v pořádku. V předvečer hlavního poutního dne se konalo shromáždění před poutním domem. Na něm promluvil br. Koukal. Poněvadž jsme měli spolehlivé zprávy o přítomnosti provokatérů a agentů StB, vyzval br. Koukal ke klidu a k důstojnému průběhu shromáždění. Po jeho projevu zahrála jedna východočeská hudba pochod Vzhůru, Orle slovanský, a to bylo signálem k protikomunistickým demonstracím. Zcela podle plánu však pokračovala v jednom objektu instruktáž vybraných župních funkcionářů. Já jsem osobně vodil na toto shromáždění župní funkcionáře a ti dostávali od br. Koukala pokyny na další činnost Orla v podmínkách totality. Bylo hlavně uvažováno o činnosti propagační a zpravodajské. Instruktáž byla prováděna tak, aby jednotliví funkcionáři o sobě nevěděli. To trvalo dlouho do noci. Druhý hlavní pouťový den po bohoslužebném shromáždění, pokračovaly demonstrace v omezeném rozsahu. Po křížové cestě nastal rozchod a rozjezd účastníků.

Po této pouti začaly jednotlivé župy a jednoty plnit dané instrukce. Osobně jsem navázal spojení s br. Dr. Chudobou v emigraci a odpovědní funkcionáři se snažili o kontakt s vatikánskou nunciaturou. Výsledkem kontaktů bylo doporučení budovat vlastní informační síť. Politická situace, také mezinárodní, nebyla zcela stabilizovaná a na návrhy navazování styků s jinými centr protikomunistického odboje nebyla zatím vhodná doba. Zpravodajská činnost v župách v návaznosti na ústřední vedení byla na odpovídající úrovni. Zvláště agilní byly: župa Brynychova, okrsek Červený Kostelec, župa Metodějova, zvláště jednoty Nové Město na Moravě, Čebín a Bystřice nad Pernštejnem, župa Pospíšilova, v jednotách Žižkov, Nusle a Malá Strana, župa Sušilova v jednotě Brno-Jundrov, župa Sedlákova, Šilingrova, Kubišova a další. Kontakt byly i na Slovensko, kde Orel po roce 1945 nebyl sice obnoven, ale měl tam řadu příznivců a aktivistů zvláště v jednotách Malacky, Trnava, Nitra, Nové Město nad Váhom, Vištuk a Pezinok. V té době někteří členové náčelnické rady porušili dohodu a navázali styk s některými odbojovými skupinami na Valašsku. Sešli se několikrát na chatě vedoucího jedné takové skupiny, která byla pro neprofesionální provádění ilegální práce brzy Státní bezpečností odhalena a s ní odkryty i styky s orelskou organizací a začalo naše zatýkání. Byl to jeden z hlavních zdrojů odhalení naší skupiny. V souvislosti s pátráním po organizátorech hostýnské pouti by k tomu také zřejmě došlo, ale naše skupina by bývala měla dostatek času na odchod do emigrace, který organizoval br. Vladimír Richter, architekt z Brna - Králova Pole.

Zatýkání naší skupiny bylo zahájeno 22. 12. 1948. Já osobně jsem již neměl možnost navázat styk s bratrem Richterem, který byl s jednou skupinou v Rakousku a pro další se měl vrátit až začátkem února 1949, a tak jsem zvolil za místo ilegálního pobytu malou samotu u Červeného Kostelce v bytě vedoucí tamní ilegální skupiny sestry A. Mišoňové. Zradou jsem byl vypátrán a 1. 1. 1949 jsem byl zatčen v tamním kostele. Byl jsem převezen do věznice v Hradci Králové a po šesti dnech jsem byl eskortován do Uherského Hradiště, do tamní věznice a předán vyšetřovatelům pobočky StB, která patřila k nejhorším v ČSR. V té době už byla v Uherském Hradišti soustředěna celá naše skupina s výjimkou br. Dr. Pištěláka, který byl zatčen v Praze o den později. První zkušenosti s vyšetřovacími metodami StB jsem zažil již v Hradci Králové, ale ty byly omezeny na můj ilegální pobyt u známých na Boušíně u Červeného Kostelce. Výsledkem těchto vyšetřování bylo jen několik vyražených zubů, zlomené žebro a kopanec do břišní krajiny. Byl jsem neošetřen a za zvýšené teploty jsem byl 6. 1. 1949 eskortován do Uherského Hradiště. Tamní vyšetřovatelé pracovali - aspoň v mém případě - metodou cukru a biče. Ve vyšetřování se střídali ti "dobří" s těmi "zlými". Byl jsem hlavně vyslýchán o tom, kde je br. Dr. Pištělák, ale poněvadž žil v té době jako ministerský úředník v Praze, měl jsem ulehčenou pozici, poněvadž jsem nic o jeho bydlišti nevěděl. Informace o tom, jaký měl Orel program, kolik měl žup a jednot, nebylo žádným tajemstvím. To bylo možné vyčíst z materiálů (kalendář), které byly každý rok vydávány a veřejně prodávány. O hostýnské pouti jsem nebyl vyslýchán, zřejmě proto, že v hlášení agenta StB o poutním shromáždění bylo uvedeno, že tam mluvil nějaký vysokoškolák jménem Koukal. V tomto bodě u mne souhlasilo jen povolání "vysokoškolák" a místo bydliště "z Brna", ale to nejdůležitější - jméno Koukal - patřilo jinému, již vězněnému br. Koukalovi.

Vyšetřovací metody byly elektrické šoky a bití hadicí po obnažených šlapkách. Brutální vyšetřovací metody vešly ve známost i Parlamentu ČSR a to způsobilo, že do Uh. Hradiště byla vyslána vyšetřující komise ve složení: vyšetřovatel st. prokuratury Dr. Florián a lékař StB. Dr. Vlček. Ti po kontrole přímo v Uh. Hradišti v nočních hodinách bez příslušníků StB zjistili zdravotní stav členů naší skupiny a asi šest nás nejvíce postižených dali eskortovat do věznice v Brně na lékařské vyšetření do nemocnice U sv. Anny. Umístěni jsme byli ve věznici na Cejlu a na příkaz předsedy senátu státního soudu, odd. Brno, JUDr. Jaroslava Horňanského jsme nesměli být z této věznice odváděni k nějakým dalším výslechům bez jeho souhlasu.

Ve věznici na Cejlu jsme byli až do konání soudního procesu. Během této vyšetřovací vazby jsme museli podepsat tzv. soudní protokoly, které byly věrnou kopií protokolů StB. Žádným orgánem justice jsme totiž nebyli vyšetřováni. Předávala nám je zástupkyně St. soudu Dr. Hromádková. Na náš protest, že jsme nebyli soudně vyšetřováni, prohlásila, že je to jedno, že stejně budeme viset!!!

Soud se konal 24. června 1949 v Brně. Na přelíčení byly čteny pouze vyšetřovací protokoly StB, vedle prokurátora seděl zástupce StB z Uherského Hradiště a ještě před zahájením přelíčení sám velitel StB v Uh. Hradišti nás varoval, že pokud budeme vypovídat jinak, než je v protokolech, budeme znovu vzati na výslech do Uh. Hradiště. Při přelíčení nebyl vyslechnut jediný svědek žaloby nebo obhajoby, obhájci ex offo projevovali minimální práci s předložením obhajovacích materiálů a omezovali se jen na prosbu, aby rozsudky byli přísné ale spravedlivé. Veřejnost na soudu představovali rodinní příslušníci a prodejní novináři. Soud vynesl rozsudek, proti kterému se všichni odvolali. I když tedy rozsudek nebyl právně platný, byli jsme eskortováni do věznice na Borech v Plzni. Odvolal se i prokurátor. Nejvyšší soud v Praze kauzu znovu projednal bez naší účasti a tresty zvýšil.

Uvádím seznam příslušníků StB Uh. Hradiště, z nichž většina byla zapojena do vyšetřování našich členů: Hlavačka - velitel StB, vyšetřoval el. Proudem, Mareček - vyšetřoval el. proudem, Prokeš, Vyšinka - sadista, Dostál, Jelínek, Vrága, Říha, Šimčák, Obdrálek, Hučín, Kovář, Bláha, Kartuz, Lovecký, Haluza, Jež, Ondra - vyšetřoval el. Proudem, Kryštof Čejka, Hanáček, Němeček, Rašile, Trubač, Vrána - sadista, Vranka, Gajdošík, Fridrich, Panáček, Veselý, Gagášek, Šerý, Růžička, Knot, Cyprys, Karásek, Olič, Řezníček, Radůněk, Žák, Beň, Čáň - vyslýchal el. proudem, Holub - sadista, Zavadilík, Grebeníček. Dnes většina z nich nežije. Kampaň proti Grebeníčkovi, otci dnešního politika, je částečně účelová, poněvadž Grebeníček st. nepatřil mezi ty nejhorší vyšetřovatele. Dnes po 50. létech nelze spolehlivě určit složení vyšetřovatelů u jednotlivých osob. Mě osobně vyšetřovali Čáň a Mareček a někdy Jež i další. Nežijí nejen členové naší skupiny, ale ani vyšetřovatelé. Rekonstrukce je díky 8 letům absence zpracování orelského odboje téměř nemožná.

Poměry ve věznicích na Borech i v ostatních popisuje Dr. Kratochvíl v publikaci Žaluji (I., II., III.) a hlavně Václav Vaško v kronice Neumlčená (I., II.), a to velice objektivně. Důkazem "vědecké" neobjektivity je sokolská publikace Zory Dvořákové "Z letopisů třetího odboje", kde není o orelském odboji ani zmínka. Podle vlastních zkušeností nejhorší věznicí se zvěrským režimem byly Bory. Tam jsem pobyl 2 roky, potom jsem byl se skupinou asi 90 vězňů, kteří měli v papírech "jen v uzavřeném ústavu" eskortován do věznice v Ilavě na Slovensku. Tam jsem pobyl něco přes rok. Byla to věznice s lidským režimem a slušným jednáním příslušníků. I tam se prý později, jak jsem se doslechl, režim nástupem nových dozorů zhoršil. V roce 1953 jsem byl eskortován do věznice v Leopoldově, kde jsem pobyl až do roku 1960, kdy jsem byl propuštěn po 11 a půl letech trestu na amnestii. Podrobnosti jsou popsány v publikacích Dr. Kratochvíla a Vaška.

Chtěl bych se jen zmínit o šelmách v lidské kůži, oděných v uniformách vězeňské stráže na Borech: Šafarčík, Brabec, Trepka, Strojín, Ladman, Valm, Kraml, Blecha, Vala, Bartoš a další. V hodnocení našich vyšetřovatelů a dozorců je však třeba uvést i ty, kteří se chovali lidsky a politickým vězňům pomáhali. V Uh. Hradišti to byl vyšetřovatel Velčovský, v Ilavě dozorci Jakubec, Krupáš, Papiernik, Bystrický a další.

V roce 1960 v květnu byla vyhlášena amnestie a byli jsme propuštěni domů. Já osobně jsem však musel v jakési polovazbě ještě dalšího půl roku pokračovat u PTP. Strávil jsem tedy mimo domov v nápravných a humanitních institucích "reálného socialismu" celkem 12 roků života. Nikdy jsem nepřestal věřit, že se jednou dočkám nejen svobody, ale i obnovy milovaného Orla - na přímluvu Panny Marie Svatohostýnské.

Jsem šťasten, že jsem se obnovy Orla dočkal, i když ne zcela podle našich představ a že, dá-li Pán, vzpomenu i 50. výročí naší manifestace na hostýnské pouti v roce 1948, kde se Orlové jako první postavili proti totalitě a bezbožeckému násilí.

Zdař Bůh!