Jak o Paměti národa                 správně lhát?

Jak o P(p)aměti národa správně lhát? 

                             Radomír Silber, Ph.D.

V projektu Paměť národa a okolo tohoto projektu, který shromažďuje vzpomínky pamětníků, dochází i k velmi hrubě neodbornému jednání. V konkrétních případech pak i ke svérázným »úpravám« včetně drzého falšování obsahu pamětnických výpovědí. Zúčastnění pracovníci či funkcionáři Post Bellum, Českého rozhlasu a Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) tak v důsledku leckdy klamou veřejnost nepravdivými informacemi. Někteří tak činí podle toho, co bylo možné zjistit, s plnou »odbornou« podporou Rady ÚSTR.

Podvodnými vzpomínkami ke státnímu vyznamenání?

Exemplárním dokladem nejen pouhé neprofesionality, ale i něčeho daleko horšího, se stala pověstná aféra Sosnarová, kdy ÚSTR svými pracovníky v projektu Paměť národa dlouhodobě prezentoval podvodnou »pamětnici« Věru Sosnarovou textem s pohnutým příběhem o jejím »dvacetiletém pobytu v gulagu«. Už od roku 2003 se ale vědělo, že Sosnarová s vylhanou pohádkou o svém dvacetiletém pobytu v sovětských pracovních táborech neuspěla, když se pokusila vylákat bezmála tři miliony korun od České správy sociálního zabezpečení pod záminkou odškodného za údajný pobyt v gulagu. Český stát už tehdy po provedeném šetření neoprávněný požadavek Sosnarové odmítl. Mohlo tak zůstat jen u podvodu ve stadiu pokusu, nebýt sympatií lidí typu ředitele Post Bellum M. Kroupy a dalších z projektu Paměť národa.

Skupina odborných pracovníků ÚSTR přitom, jak nedávno přiznal historik A. Hradilek, si byla nevěrohodnosti vylhaného příběhu Sosnarové vědoma. Podle Hradilka se vyhýbali tomu, aby se podporou její osoby a jejího příběhu kompromitovali přímo. A tak ji ÚSTR jako hlavní odborný garant a editor zásluhou spolupracovníka Post Bellum a svého zaměstnance Jana Horníka a dalších prezentoval »jen« v pamětnickém projektu. Napomáhal jí tím v podvodném jednání, kterým získávala prostředky od škol, farních organizací a všech, kdo důvěřivě platili za besedy s »upřímnou křesťankou« o »dvaceti letech v gulagu«. Naivní poslanec KDU-ČSL J. Mihola navrhoval Sosnarovou dokonce ještě v roce 2018 na státní vyznamenání - medaili Za hrdinství.

Považovali tedy a považují historici a odpovědní funkcionáři ÚSTR projekt Paměti národa za vhodné odkládací »smetiště«, kde nějaká ta lež a falzifikace minulosti typu Sosnarová nevadí? Lze je z toho podezřívat. Skandální postupy ÚSTR v souvislosti s projektem Paměť národa a publikovanými falzifikacemi totiž trvají.

Zneužít pamětníka, který se dá, jde snadno

Jedním z nejzávažnějších je manipulace se vzpomínkami a »vzpomínkami« častěji fabulujícího pamětníka Jana Janků. Text jeho příběhu a vše to, co o pamětníkovi začaly spolupracující ÚSTR a Post Bellum od roku 2009 prezentovat na webu projektu Paměť národa, je dokladem neodbornosti, ale i cílené manipulace a falzifikace. A prokázat to není těžké. Někdejší vězeňský chodbař z věznice v Uherském Hradišti a poté vězeň na Mírově si sám leccos vymýšlel a přibarvoval ve snaze se blýsknout nebo někoho znectít. Z pořízeného audiozáznamu jeho výpovědi je ale zcela zřejmé, a sám Janků do záznamu výslovně přiznává, že pro své »vzpomínky« dostával nápovědu, a to i písemnou: »To nám ty děvčata zpracovaly, pěkný to je.« Ani to však tvůrcům nové verze historie nestačilo. Srovnání výpovědi J. Janků s textem, který editovali a prezentovali zaměstnanci ÚSTR v té nejhorší falzifikační verzi až do 14. srpna 2019 na webu Paměť národa, je až šokující.

Do audiozáznamu pořízeného organizací Post Bellum dne 21. listopadu 2009 v Hanušovicích pamětník Janků jednoznačně vypovídá: »...ale najednou ráno se rozneslo, že Štrbík je mrtvej, že umřel, já jsem říkal, to není možný, já jsem vám po tým šel a nepřišel na to«. Falzifikační verze vyrobená pracovnicí Post Bellum A. Jelínkovou a editovaná a prezentovaná zaměstnanci ÚSTR ovšem už říká pravý opak: »V Uherském Hradišti byl pan Janků svědkem umučení Světlanářů Karla Štrbíka a Aloise Pohůnka.«

ÚSTR tedy jako hlavní odborný garant a editor vědomě v projektu Paměť národa 10 let publikoval účelově vyrobené křivé »svědectví«. A usvědčen z toho v únoru 2019, vydržel je publikovat naplno ještě do srpna. Pro úplnost dodejme, že ÚSTR a Post Bellum udělaly z Jana Janků křivého svědka nejen prezentací falzifikačního »svědectví« o K. Štrbíkovi, ale i o A. Pohůnkovi. Ani svědkem ničeho v případě A. Pohůnka Jan Janků totiž nebyl a být nemohl. Po zadržení s ozbrojenou skupinou alkoholika a násilníka Aloise Šimary se Janků do věznice v Uherském Hradišti dostal v prvních dnech června 1949, zatímco A. Pohůnek, člen jiné skupiny, byl při zatýkání zraněn a zemřel za nevyjasněných okolností již 11. března 1949.

Pokud by byl ÚSTR jako hlavní odborný garant a metodický školitel projektu Paměť národa veden skutečnými odborníky a eticky jednajícími funkcionáři, musel by přistižen při tak fatálních pochybeních a falzifikacích, jako jsou kauzy Sosnarová a Janků, bezodkladně přiznat barvu, omluvit se veřejnosti a provést opatření k nápravě a prevenci. Nejvyšší funkcionáři ÚSTR ale mají o odbornosti a etice podivné představy.

ÚSTR falzifikace prezentuje, ale přiznat se nechce

K odpovědnosti za publikaci prokázané falzifikace a chybných údajů o pamětníkovi Janu Janků na webu projektu Paměť národa vydal první oficiální stanovisko jménem ÚSTR dne 24. června 2019 ředitel kanceláře ústavu Michael Pelíšek. Za cenu porušení zákona o svobodném přístupu k informacím arogantně klamal, že »ÚSTR nenese odpovědnost za obsah a věcnou správnost webu«. Po řediteli kanceláře se ke klamání veřejnosti přidala dokonce i Rada ÚSTR. Ujala se řešení stížnosti na odpírání pravdivých informací a její místopředseda Jiří Junek již dne 24. července 2019 vydal úřední rozhodnutí, kterým postup M. Pelíška plně podpořil. Současně ale magistr Junek učinil i zásadní prohlášení, které zcela zpochybňuje odbornost ÚSTR a účelnost jeho státního financování. Junek jménem Rady ÚSTR totiž trumfoval vyhýbavého M. Pelíška vlastním výrokem, že »Informace žadatele, že web Paměť národa obsahuje nesprávné věcné údaje a nepravdivá tvrzení paní Andrey Jelínkové o pamětníkovi Janu Janků, která dokonce ona sama přiznává, je pouze jeho tvrzení, které nemá Rada Ústavu jak ověřit«.

Dále J. Junek oznámil, že je celá Rada ÚSTR »přesvědčena, že obsah vzpomínek pamětníků nemůže být nijak upravován«. Junek už ale nevysvětlil, proč ÚSTR takovou falzifikační úpravu vědomě v projektu Paměť národa od pracovnice Post Bellum bez výhrad akceptoval a zveřejnil ji namísto toho, co pamětník skutečně řekl. Je proto třeba se ptát proč a s jakým záměrem ÚSTR editoval a dlouhodobě prezentoval úmyslně a vědomě text s falzifikací a chybnými údaji. Proč pamětníka Janků takto diskreditoval a udělal z něj svou »odbornou« prezentací křivého svědka většího formátu, nad rámec fabulací a křivých svědectví pronášených pamětníkem samotným?

A nutno klást i otázku: Myslí Rada ÚSTR skutečně vážně své úřední oznámení, že »nemá jak ověřit« ten fakt, že ÚSTR v projektu Paměť národa prezentuje snadno prokazatelné a již i prokázané falzifikace obsahu výpovědi pamětníků a nepravdivé údaje o nich? Nebo radní cíleně zneužívají své funkce ke krytí a účelovému popírání této falzifikační činnosti? V obou případech by asi měli členové Rady ÚSTR jako nezpůsobilí pro výkon svých funkcí odstoupit. Je přece prokazatelné a doložené, že ÚSTR řadu faktů a archivních materiálů již dříve k dispozici měl a že on i Rada ÚSTR samotná je jen úmyslně ignorují.

Kryje falzifikaci a pochybení i Eduard Stehlík?

ÚSTR a Post Bellum se dosud, byť to v roce 2019 prasklo, řádně neomluvily a plně veřejně nepřihlásily ani ke své odpovědnosti za dlouholetou prezentaci podvodného příběhu Věry Sosnarové. V její kauze však nakonec přece jen musel ÚSTR loni zcela opustit deset let úporně hájenou ztracenou vartu prezentace příběhu »pamětnice dvaceti let v gulagu« v projektu Paměť národa. V aféře falzifikací a informačních manipulací s fabulačně zdatným a lehce zneužitelným pamětníkem Janem Janků se však zatím ÚSTR drží zákopové pozice a manévruje.

Tváří v tvář doloženým faktům o falzifikacích a pochybeních kličkuje a do krytí aféry s projektem Paměť národa se zapojil i samotný předseda Rady ÚSTR Eduard Stehlík. A to až komediálně. Ztotožnil se s vychytralým, odborně a eticky neudržitelným stanoviskem zveřejněným ředitelem kanceláře ÚSTR M. Pelíškem, že náprava, tedy revize a oprava falzifikačního textu a chybných údajů o pamětníkovi Janků, »není prioritou«.

Když má pak ÚSTR k aféře a svému selhávání poskytnout informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, E. Stehlík úředně 19. listopadu 2020 jménem celé Rady ÚSTR úpěnlivě prohlašuje: »Fakt, že původní text o pamětníkovi na portálu Paměti národa byl zkrácen a nyní prochází revizí, neznamená, že v něm byly zveřejněny jakékoliv hrubé falzifikace a nepravdivá tvrzení... Rada Ústavu má za jednoznačné, že povinný subjekt v odpovědi jasně žadateli sdělil, že nebyla přijata žádná opatření... Rada Ústavu nemá za prokázané, že by došlo k jakémukoliv pochybení... dospěla k závěru, že ÚSTR ... žadateli poskytl úplnou a správnou informaci.«

Dokumenty, prameny a provedená zjištění však svědčí o něčem jiném. O dlouhodobém trvání ostudné praxe zneužití některých pamětníků k prezentaci falzifikací a mylných informací. O tom, že za neodborné a neetické nakládání s nimi a jejich výpověďmi nese odpovědnost především státem financovaný ÚSTR, není pochyb. Dokazuje to smlouva o projektu Paměť národa z 31. července 2008, ve které se ÚSTR prohlašuje »hlavním odborným a edičním garantem« a »editorem projektu« a zavazuje se »zpracovat veškeré natočené a sebrané materiály... a jejich zveřejnění na stránkách projektu«. ÚSTR ale nese významný díl odpovědnosti i za hrubá pochybení a selhání spolupracovníků Post Bellum, protože je podle smlouvy povinen »provádět školení« a »vypracovávat metodiku«.

Z pracovníky ÚSTR v projektu Paměť národa prezentovaných falzifikací a z jejich hrubých odborných a etických pochybení žádné úřední rozhodnutí Rady ÚSTR a jejího předsedy Stehlíka zkrátka bezvadnou historii neudělá. A odpovědnost z nich, jakkoli ji zapírají, nesejme. Dnes zcela vážně a bez nadsázky je možné se ptát: Jak a s kým o odpovědnosti za hrubá pochybení a selhání v projektu Paměti národa úplně a správně mlžit a lhát? Nejlépe úředním jazykem. A s ÚSTR jako s hlavním »odborným« garantem.

21. 12. 2020 Radomír SILBER