Jak Post Bellum zfalšovalo i historii znakové řeči

Ideologicky předělat dějiny, sem tam zfalšovat nebo "poupravit" či "správně" interpretovat fakta. I tak pracují někteří v projektu Paměť národa pod horlivým, ale někdy na faktech nezávislým ředitelem organizace Post Bellum Mikulášem Kroupou.

Na webu Hlídací pes s podtitulkem Žurnalistika ve veřejném zájmu oznamuje Barbora Šťastná, pracovnice projektu Paměť národa svůj objev: "Komunisté neslyšícím zakázali znakovou řeč. Děti přestaly rozumět. (Napsal/a Post Bellum 27. září 2025"

A jaká je historická skutečnost? 

Zatímco v počátcích institucionalizovaného vzdělávání (u nás tedy od roku 1786, kdy byl založen první ústav pro hluchoněmé v Praze) byl český znakový jazyk uznáván jako komunikační prostředek vhodný pro výuku a vzdělávání, o století později, od roku 1880, byl podle usnesení Milánského kongresu k výuce neslyšících pozvolna potlačován. Ze škol postupně mizel a od 30. let 20. století se oficiálně nesměl používat a nadále jej užívali mezi sebou jen neslyšící. Nové pohledy na znakový jazyk a pokusy o znovuzavedení užívání znakového jazyka ve školách se začínají objevovat až v 80. letech 20. století. Používání znakového jazyka ve vyučování umožnil školský zákon č. 29/1984 Sb. Od následujícího školního roku se pak na pedagogických fakultách začali studenti speciální pedagogiky sluchově postižených připravovat na výuku neslyšících i ve znakovém jazyce.

Ze závěrů II. Milánského kongresu k výuce neslyšících konaného 6. 9. 1880–11. 9. 1880: "Abychom se vyhnuli jistému neúspěchu při aplikaci čisté orální metody v institucích, kde ji dosud aktivně nepoužívají, mělo by být její zavádění opatrné, plynulé a postupné. Proto kongres doporučuje: a) aby ve školách nově přijímaní žáci tvořili zcela samostatné třídy, vedené pouze za použití mluvení. b) aby tito žáci byli zcela odděleni od těch, kteří jsou již příliš pokročilí na to, aby mohli být vzděláváni pomocí mluvení a při jejichž výchově a vzdělávání budou nadále používány znaky. c) aby byla každým rokem otevřena nová třída, v níž se pouze mluví, a žáci, již byli dosud vzděláváni prostřednictvím znaků, dokončili vzdělání nezměněným způsobem."